Duben 2012

Chci toho trochu moc (a to pořád neni všechno)

27. dubna 2012 v 12:15 životní
Chci zase pierc do rtu (jo, ta díra mi zase zarostla). A do jazyka. A na ruku, to jsem už taky jednou měla. Chci si zase obarvit vlasy. Chci další tetování. Chci bydlet v Londýně. Chci bydlet ve Špáňu. Chci na Ajfelovku. Chci vidět svět tak optimisticky, jako Ajs. Chci se umět líčit jako S. Chci vlasy, který se nemusí každe den mejt. Chci plnější rty (jo, ještě víc...). Chci bejt hubená. Hodně hubená. Chci, aby Tlustýho Kubu pustili z psychiatrické léčebny (shit, dycky jsme tomu říkali Debilinec). Chci, aby gram stál míň než dvě stovky. Chci se znám s Majkem líp než S. Chci chápat všechno napoprví. Chci docílit toho, abych si nekousala nehty. Chci bejt jako dřív. Chci, aby všichni chápali, proč se nesměju věcem, který mi nepřijdou vtipný. Chci přestat kouřit. Chci zapomenout na všechny chyby, který jsem udělala. Chci zapomenou na hnusnej záchodkovej sex, když jsem pod kůží měla snad 3. Chci, aby lidi z party (M, Skoo, Ben, T, Š a Hoody) zase byli jako dřív. Chci, aby byl každej den jinej a aby se každej den něco povedlo. Chci propisku, která nikde nepřestane psát. Chci knížku, která mě bude bavit od začátku až do konce. Chci konečně vypadnout z baráku. Chci rodičům (máme) říct, že je už ani nemám ráda. A chci jim říct všechny důvody, proč to tak je. Chci, aby A. přijel aspoŃ na týden, ale jak bych to pak vysvětlila mému součastnému L. Chci s L. do toho špánělska, už to měl zaplacený a všechno, ale já se bála, že by byli velký problémy, kdybych prostě zmizela se všema svýma věcma. btw - Ke pasa koňo ))

Užijte si víkend zmrdi. Opijte se, stejně se už takhle všichni chovaj jako na cracku.

Bee Maybe
nejlepší z nejlepších. :-*

Wind - úvodní kapitola

25. dubna 2012 v 13:54 | BM |  Wind
Úvodní kapitola Wind :) Musim vás upozornit, že pokud nemáte rádi slash téma, tak skončete už tady, já jsem prostě stará úchylačka, tak... :) Příjemné počtení :) Bee M.

* * *
"Dobré odpoledne," zívl Adam a bez toho, aby otevřel oči, se v pohodlné posteli protáhl.
"Vstávej, Adame!" zasyčel Marc a hodil po Adamovi s úsměvem polštář.
"Cože? Už?" zamžoural očima blonďák a pomalu se posadil na Marcovu postel. Ostatní, kteří se včera večer napili až moc a spali tady, byli buď na odchodu nebo už byli dávno pryč.
"Přijede Ben," vysvětlil Marc, "a my s Liamem mu chceme jet na nádraží naproti. Jede vlakem, protože svoje auto má v opravně. Audi RS8, mimochodem. Takže musíš domu,"
"Ben?"
"Neznáš…"
"A odkud ho znáš ty?" zamrkal rozespalýma očima Adam a znovu se zavrtal pod přikrývku.
" Myslím, že… Jeho otec je velmi podstatná osobnost, v podsvětí, psal jsem o něm krátký článek v práci do novin a Ben, který tam měl pracovat, se začal vyptávat," povzdechl a zasmál se, " Já vůbec nevěděl, že to je jeho otec, ale on mi to potom řekl. Takže všechny špatné věci jsem smazal a článek stejně vydal. Potom mě se s svým otcem seznámil. Nejlepší týpek, kterýho znám!"
"Oh," naslouchal Adam, "asi jsou bohatí, co?"
Marc přikývl. "Mají všechno. Hlavně Ben. Ale není rozmazlený. Jen sebevědomí a chvíli mu trvá, než dá najevo své city, působí tajemně, no… myslím, že by se ti líbil." Usmál se a koukl na Adama. Ten si zasunul pramen jeho blond vlasů za ucho a také se pousmál. "A jinak - řekl jsi už otci o tom -"
"Ne, Marcu, táta nemůže vědět, že jsem gay. On… on vždycky chtěl, abych byl právník, nebo tak něco, a vždycky nesnášel homosexuály," povzdechl a lítostně se koukl na Marca.
"Studuješ právníka! Takže si můžeš dovolit být teplej!" zasmál se Marc a naznačil svou pěstí ránu do Adamova ramene. Ten se taky zasmál: "Jo, Marcu, tobě se to říká, vaši Liama přijali úplně v pohodě. Kdyby tady alespoň byla máma, tátovi by to vysvětlila…"
"Tak mu to řekni až po tom, co najdeš nějaký vážný vztah. Teď to stejně nemá cenu. Když ho rovnou se svým klukem seznámíš -"
"…tak to nebude lepší. Sakra, Marcuuuuuuuuu!" řekl smutně a vložil svou hlavu do dlaní a při vyslovování kamarádova jména změnil hlas na maminkovský.
"Buď muž." Obrátil oči v sloup Marc. Obleč se, Liam tě odveze domu," usmál se.
"Hm…"

Oblíbenci - spřátelování

25. dubna 2012 v 12:57
Kdyby jste chtěli spřátelit, tak pod tento článek :) Dám vám vědět na blog :) Nechci po vás ale za každou cenu komentář pod každý článek. Pokud nemáte náladu na článek, tak ho nečtěte, ale hlavně nepište komentáře typu "dobrý článek:)" a další. Každopádně, pokud nebudete komentovat, tak spřátelení nemá cenu :)

Oblíbení:

Upozornění

25. dubna 2012 v 12:51
  • Hlasování neberu, víte, spíš hlásnu pro někoho jinýho, než jste vy, tak to nezkoušejte :)
  • Komentáře jako "dobrý článek" jsou mi upřímně u zadečku :) Budu na vás akorát nasraná a nepříjemná :)
  • Soutěže mě nezajímají, pokud se do nějaké budu chtít přihlásit, nebude to ta, kterou mi pošlete v komentářích.
  • Nespřáteluju, nebo aslespoŃ tomu tak neříkám :D Oblíbence si obvykle vybírám sama, ale pokud si myslíte, že by se mi váš blog mohl líbit, tak sem, pod tento článek, do komentářů. :)
  • Pokud chcete cokoliv jiného, tak taky sem :)

Blogovací

25. dubna 2012 v 12:45

Blogovací

Víte, pro Vaši bezpečnost vás musím upozornit, ževětšina mých povídek je slash (zjednodušeně jde říct, že mají homosexuální podtext). Kdyby to vaše tělo (především žaludek) nevydržel, bylo by dobře opustit můj blog dříve, než mi na kobereček vrátíte oběd. Komu to ovšem nevadí nebo to je schopen tolerovat, nechť zůstane a užije si příjemnou zábavu :D :o))

Autorka :)

Blog vlastní nepochopená Bee Maybe. Odkaz na článek o mně najdete v horním boxu (Bee M.). Jsem 14tiletá slečna navštěující základní školu. Bydlím kdesi v JIhočeském kraji a nejraději ze všeho píši povídky, články a občas se mi nevyhnou ani básničky.

Autorské právo

To, co napíšu a uveřejním na internetu, by mělo zůstat jen tam, kam jsem to sama vložila. To znamená, že moje povídky (ani jinu tvorbu) nekopírujte. Zabijím a mučím na to ;o) Pokud chcete nějakou mou povídku nebo jiné dílo zveřejnit u sebe na blogu nebo ji někam poslat, musíte se mě samozřejmě zeptat a k dílu připsat mé jméno (Bee Maybe) a blog (jetotezky.blog.cz), každopádně pokud budete mít kvalitní blog, většinou říkám ano.

Jak se mi můžete ozvat?

Kontakt na mě: E-mail - bee-maybe@seznam.cz
ICQ - 640155896

Dotazy

Zeptat se na cokoliv, pokecat si, upozornit na chybu atd. můžete vlastně pod jakýmkoliv článkem, ale tady by mi to vyhovovalo asi nejvíc. :) Hlasování a ty další tomu podobný věci si strčte do prdele. :o)

Poděkování

Standovi za úžasnou podporu při psaní povídek a taky za to, že mě snad jedinej chápe. A já zase jeho (doufám). Takže DĚKUJI!
Děkuji Atze za neobvyklý holčičí konZERVAce i konverzace, protože já tady nikoho jako ona nemám. :)
A ještě děkuji Peterovi, za všechny rozhovory n a icq i facebooku. Nu což, jsi éro, jako já. :D

Bee Maybe

25. dubna 2012 v 11:51 Bee Maybe
Bee je slečna, která miluje hudbu, umění, svého drahého L., dobré jídlo, trávu, cigarety, večerní flámy, Sangrii, krabičáka, koťata a zelenou. Dále nesmírně ráda hraje nakytaru, maluje a kreslí, snaží se zpívat, od mala ráda píše (příběhy, básničky, písničky i články) a fotí. Mezi její nejbližší patří její drahá Šajs., nejlepší kámoš Ajs, L.♥, tmavovlasá nezkušená K. a ten, kdo jí naučil hulit a to ostatní - Benny.

Bee Maybe

Děkuju ♥

22. dubna 2012 v 21:29 fotografické chvilky
Děkuju L. za tu cestu ♥




Děkuju ♥


svíčková jinak ;D

19. dubna 2012 v 20:01 | S. |  fotografické chvilky
Tak nějak


Vždycky jsem věděl, co chci.

17. dubna 2012 v 16:27 | Salll. |  psací chutě
Né, že bych nehulila. Touhle povídkou nechci říct, že je tráva špatná, snad jí každej pochopí :)

* * *
Vždycky jsem věděl, co chci. A co mám od života čekat… Nicméně ostatní měli jiné názory na život než já. Já jsem si chtěl užívat, jenže v rodině plné intelektuálů, vysokoškoláků a právníků se to zdálo nemožné. Všechno, co jsem chtěl, mi musela má drahá rodina schválit. Nesnášel jsem je. Když se zdálo, že bych mohl na školu, kde bych byl na intru, matka umřela. Ležela na zemi s kamenným výrazem, když jsem ji našel. Infarkt. Skutečnost, že mě vychovávala jako vojáka, dá se říct, neměl jsem k ní žádný cit. Jediná věc, kterou jsem si uvědomoval, byla, že mě přivedla na svět. Že bez ní bych nežil. I když můj život zkrátka stál za nic. Do té doby jsem jen kouřil. Tráva šla kolem mě. Každý, kdo kouřil marihuanu, byl podle mě feťák.
Na pohřbu mé matky jsem se poznal s Christophem, nicméně mně se představil jako Dží.
"Benny," řekl tiše. "Nevím, jak se cítíš a taky nevim, jestli je tahle situace vhodná, ale nechceš si zahulit?"
Stál jsem několik metrů od těla své matky a stejně jsem se musel pousmát. V hlavě jsem si přehrál diskuzi, která by nastala. Benny, ty nemůžeš dělat nic takového, je ti pouze čtrnáct let!
"Tak jak?" nadzdvihl obočí Dží a hrdě se na mě podíval.
"Můžem…"
To, co po několika minutách přišlo, se mi líbilo ještě víc než smrt mé matky. Takový stavy chci častěji. Ta ženská prostě byla blázen. Všechno muselo být perfektní, všechno podle pravidel. Po tom, co umřela, se to u nás zlepšilo. Bylo to uvolněnější. Já jsem čekal depresivní náladu několik měsíců, ale po týdnu bylo všechno v pohodě, nikdo o ní nemluvil, nikdo jí neřešil a já začal žít.
Čas, který jsem věnoval učení, se pomalu zkracoval z celého dne na hodinu. A někdy ani to ne. Všechno bylo zábavnější, než poznámky z hodin dějepisu a matematiky. Myslel jsem na Džího a jeho kámoše, kteří tam byli. Natáhl jsem se pro mobil, který ležel na stole a vytočil jeho číslo.
"Ahoj… Jo, přesně tak… Fajn, budu tam do dvaceti minut."
Domluveno. Chci ten stav. Chci ty pocity a tu pohodu. A chci vidět ty lidi. Tohle jsem byl já. Volnej pro cokoliv.

Popotáhl jsem. Znova, znova, znova. Na tvář se mi dostavil úsměv, jako kdybych si na něco vzpomněl. Bavil jsem se chvíli s Džím a jeho přítelkyní. Kouř, který mi zbyl v plicích, jsem vyfoukl.

A takhle to začalo.
O dva roky později jsem utekl z odvykačky, 50 kilo, bílej a s propadlýma očima…

březen 2012, jarní prázdniny

7. dubna 2012 v 18:52
Na úvod vás drazí vítám v nové rubrice! :) Přiznám teda, že tohle slouží spíš mně, protože chvilky, které jsou ve vzpomínkovníku zapsány pro mě hodně (někdy více, někdy méně) znamenají, nebo se v nich děje něco, co pro mě má duši. I malé vzpomínky na to temnější období mýho života pro mě má velkou cenu.
A teď už k tomu, co jsem si sem chtěla uložit.

březen 2012, jarní prázdniny
Seděla jsem na zahradě a brnkala na kytaru, když v tom za mnou přišla Š. S ní jsem se poslední dobou nebavila, byla to dřív nejlepší kamarádka, ale poslední dobou mě štvala. neochotně jsem s ní šla na hoďku ven. Sedli jsme si na zastávku jako v dobách našeho přátelství a já zjistila, že jsem si od ní jenom potřebovala odpočinout. Zase mě bavila. Zase jsme se měli o čem bavit. Ten den, kromě toho, že bylo krásně, byl pátek a jarní prázdniny se pomalu chýlily ke konci, jsme se poznali s L. Můj nynější přítel. Jak jsme se Šárkou na zastávce smáli atd., přišli za náma po chvíli dva kluci, no, ne kluci, prostě dva týpci. A ptali se, jestli nechceme na brko. Š. nehulí, ale já jo, tak jsme šli. Š. teda nehulila, já jo. Byli jsme s nima asi dvě hodiny, který jsme celý prokecali. Domluvili jsme se na další den. Sobota uběhla jako voda, znova jenom já a L. zhulený. L. se mi začínal hodně líbit. Sms-ky, který jsme si ten den napsali byly vlastně o tom, že se sobě vzájemně dost líbíme. A že si rozumíme. No a tak jsme se další den domluvili jenom spolu. Byly to krásný čtyři hodiny. Od toho dne to bylo galaktický, úžasný, nádherný a ještě hezčí, než jsem čekala.